Podle Marxe a Engelse je zákon hodnoty základním principem, z něhož vyplývají všechny ostatní zákonitosti kapitalismu a jenž odlišuje kapitalismus od všech ostatních ekonomických systémů: „Již samotná hodnota výrobku v sobě obsahuje zárodek celého kapitalistického způsobu výroby, antagonismu mezi kapitalisty a námezdními dělníky, průmyslovou rezervní armádu a krize.“ Zákon hodnoty je tedy základním zákonem marxistické [...]
Slovem „barbarství“ je možné označit různé věci. Mluvíme o barbarském vykořisťování dělníků, barbarském útlaku koloniálních národů, o barbarském vraždění Židů nacisty atd. „Barbarstvím“ zde neoznačujeme nějaké dějinné období lidstva s určitými společenskými vztahy, ale některé aspekty jednání vládnoucí třídy. To se přitom může týkat i třídy, která je historicky progresivní. Mluvíme například o barbarském vyhánění [...]
Podíváme-li se na definice společenské třídy formulované různými marxistickými teoretiky, shledáme, že dle všech těchto definic je stalinská byrokracie třídou. Tak například Lenin píše: „Jako třídy označujeme velké skupiny lidí, které se navzájem liší svým místem v historicky určitém systému společenské výroby, svým vztahem k výrobním prostředkům (ve většině případů [ale ne vždy] vyjádřeným zákony), [...]
Žádný z marxistických teoretiků nebude pochybovat o tom, že pokud by koncentrace kapitálu dosáhla takového stupně, že by jeden kapitalista, kolektiv kapitalistů či stát koncentroval ve svých rukou veškerý národní kapitál, přičemž konkurence na světovém trhu by i nadále pokračovala, zůstane takováto ekonomika i nadále ekonomikou kapitalistickou. Zároveň by však všichni marxističtí teoretici namítli, že [...]
Vláda dělnické třídy ve společnosti, kde neexistují materiální podmínky pro zrušení kapitalistických výrobních vztahů Marx a Engels se nejednou zabývali otázkou, co by se stalo v případě, že by dělnická třída převzala moc dříve, než vyzrají materiální podmínky pro nahrazení kapitalistických výrobních vztahů socialistickými. Došli k závěru, že v takovém případě by se moc dělnické [...]
V roce 1913 se 80 procent ruské populace živilo zemědělstvím a pouze 10 procent bylo zaměstnáno v průmyslu, těžbě a dopravě. Tyto údaje již samy o sobě ukazují na velkou zaostalost Ruska. Ze všech evropských zemí ukazují podobnou skladbu obyvatelstva jen Jugoslávie, Turecko, Rumunsko a Bulharsko. USA a země západní a střední Evropy měli již [...]
V úvodu ke své Kritice politické ekonomie Marx stručně formuloval hlavní závěry historického materialismu. Píše: „Žádná společenská formace nemůže zcela zmizet, dokud nebudou plně rozvinuty výrobní síly, pro něž je v této společenské formaci prostor. A nové, vyšší výrobní vztahy se nikdy neobjeví dříve, dokud pro ně, v lůně staré společnosti, nevyzrají materiální podmínky.“ Menševici [...]
Ekonomika dělnického státu a kapitalistická ekonomika mají mnoho společných rysů. Dělnický stát – přechodné stádium mezi kapitalismem a komunismem – v sobě nevyhnutelně nese řadu rysů společnosti, na jejichž ruinách vyrůstá, ale současně také zárodek budoucí společnosti. Tyto protichůdné prvky sice existují v přechodném stádiu současně, ale prvky staré společnosti jsou zde podřízeny prvkům společnosti [...]
Říjnová revoluce ve skutečností nebyla jednou revolucí. Byla to vlastně fúze revolucí dvou: socialistické dělnické revoluce – produkt vyzrálého kapitalismu a rolnické revoluce – vyústění konfliktu mezi rozvíjejícím se kapitalismem a starým feudálním zřízením. Rolníci byli jako vždy ochotni vyvlastnit soukromé pozemky velkostatkářů. Zároveň však silně lpěli na vlastních malých soukromých pozemcích. Byly připraveni povstat [...]
V Komunistickém manifestu se praví: V buržoazní společnosti slouží živá práce k akumulaci, tj. k vytváření akumulované práce. V komunistické společnosti slouží akumulovaná práce ke zlepšování, obohacování a podpoře života dělníka. V buržoazní společnosti takto dominuje minulost nad přítomností, zatímco v komunistické společnosti dominuje současnost nad minulostí. V buržoazní společnosti je kapitál nezávislý a má [...]
